Dubnové zasedání Rady Hospodářské a sociální dohody Vlády ČR jednalo mj. také o agenturním zaměstnávání. K vývoji v oblasti udělování (odnímání) povolení ke zprostředkování zaměstnání bylo konstatováno, že zdaleka největší zájem je o vydání povolení k formě zprostředkování zaměstnání uvedené v zákoně o zaměstnanosti v § 14 odst. 1 písm. b), tedy zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, tzv. „agenturní zaměstnávání“ (neboli dočasné přidělování neboli zapůjčování agenturních zaměstnanců firmám).
Největší rozmach v oblasti zprostředkování zaměstnání agenturami práce byl v roce 2008, kdy na trhu práce zprostředkovávalo zaměstnání více než 2.200 agentur práce. V návaznosti na realizovaná legislativní opatření a v důsledku zvýšené kontrolní činnosti došlo v průběhu následujících let ke snížení počtu agentur práce, kdy ke konci roku 2012 bylo evidováno 1.281 agentur práce.
V současné době je však opětovně zaznamenáván mírný nárůst počtu agentur práce. Tento nárůst lze vysvětlit současnou situací na trhu práce, kdy zaměstnavatelé dávají přednost této formě zaměstnávání a také v souvislosti s očekávanou realizací nového nástroje aktivní politiky zaměstnanosti sdíleným zprostředkováním zaměstnání.
Současně od roku 2008 je zaznamenán trvalý zvýšený zájem o udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání, což se odráží na počtu přijatých žádostí o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání. S výjimkou určitého poklesu v roce 2009, obdrželo MPSV, resp. Úřad práce ČR, v průměru 1.000 žádostí o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání ročně. V roce 2012 bylo uděleno Úřadem práce ČR 633 povolení ke zprostředkování zaměstnání, kdy se však nejedná pouze o nové subjekty, ale v celé řadě případů dochází k obnovení povolení ke zprostředkování zaměstnání u stávajících agentur práce (u formy zprostředkování zaměstnání prostřednictvím tzv. dočasného přidělování vždy po uplynutí 3 let). Současně nebylo vyhověno 349 žádostem o povolení ke zprostředkování zaměstnání. Z tohoto počtu nebylo vyhověno 166 žádostem z důvodu nesouhlasného závazného stanoviska Ministerstva vnitra; v ostatních případech nebyla splněna podmínka odborné způsobilosti. Zároveň bylo odejmuto 82 povolení ke zprostředkování zaměstnání.
Vývoj počtu agentur práce s platným povolením ke zprostředkování zaměstnání (Stav ke dni XY – Počet agentur práce (platných povolení) – Počet přijatých žádostí o povolení ke zprostředkování zaměstnání): 5.3.2013 – 1.472 – 224, 31.12.2012 – 1.281 – 923, 31.12.2011- 1.307 – 958, 31.12.2010 – 1.711 – 1.030, 31.12.2009 – 2.202, 652 a 31.12.2008 – 2.228 – 1.207.
Z přehledů zasílaných agenturami práce k 31.lednu vždy za předcházející rok vyplynulo následující, přestože část agentur práce povinnost nesplnila a je s ní zahájeno správní řízení. V případě opakovaného porušení púovinnosti může vést k odnětí povolení. Počet volných míst, na která bylo v roce 2012 požadováno zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. a), tzn. přímé zprostředkování do kmenového stavu jiného zaměstnavatele – 105.858. Počet umístěných fyzických osob touto formou zprostředkování zaměstnání agenturami práce – 41.308. Počet zaměstnanců agentur práce, kteří byli dočasně přiděleni k výkonu práce u uživatele – 193.221.
V návaznosti na zvýšení počtu agentur práce působících na trhu práce, v souvislosti s poznatky z praxe a na základě řady podnětů byla od roku 2008 zintenzivněna kontrola v oblasti zprostředkování zaměstnání agenturami práce. Samotná kontrola, která byla do konce roku 2011 prováděna především ve spolupráci Úřadu práce ČR a Státního úřadu inspekce práce (nyní již přímo v gesci Státního úřadu inspekce práce) byla zaměřena nejen na dodržování právní úpravy zprostředkování zaměstnání, potírání nelegálního zaměstnávání, ale také na dodržování srovnatelných mzdových a pracovních podmínek agenturních a kmenových zaměstnanců. Výsledky kontrol (Rok – Počet kontrol – Počet pokut – Celková výše pokut): 2009 – 674 – 153 – 22.330.000,- Kč, 2010 – 508 – 264 – 12.897.500,- Kč, 2011 – 1.014 – 102 – 7.120.000,- Kč, 2012 – 496 – 63 – 6.221.500,- Kč.
Mezi navrhované úpravy v rámci novely Zákona o zaměstnanosti patří zejména sdílené zprostředkování zaměstnání. To bylo s účinností od 1.ledna 2012 do zákona o zaměstnanosti zavedeno ustanovením § 119a nové opatření aktivní politiky zaměstnanosti. Předpokládala se spolupráce soukromých agentur práce a Úřadu práce ČR při zprostředkování zaměstnání uchazečů a zaměstnání evidovaných na Úřadu práce ČR. Vzhledem k právní úpravě zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, však nebylo možné připravit návrh zadávacích podmínek veřejné zakázky na zajištění agentur práce pro sdílené zprostředkování zaměstnání, neboť povinnou součástí této zadávací dokumentace je uvedení způsobu zpracování nabídkové ceny. Nabídkovou cenu však nebylo možné hodnotit, neboť samotná cena bez jakéhokoli rozpětí je uvedena přímo v zákoně o zaměstnanosti, přičemž jiná hodnotící kritéria by samostatně dostatečně nezaručovala transparentnost výběrového řízení k zajištění agentur práce pro sdílené zprostředkování zaměstnání. Proto nemohlo být sdílené zprostředkování dosud realizováno. V rámci novely zákona o zaměstnanosti se navrhuje úprava příspěvků poskytovaných agenturám práce tak, že nově by příspěvek za zprostředkování zaměstnání činil nejvýše 500 Kč. Tato částka představuje administrativní náklady, které agentuře práce vzniknou při provádění vlastního zprostředkování zaměstnání. Zároveň se zvyšuje příspěvek poskytovaný agentuře práce za umístění uchazeče o zaměstnání do pracovního poměru na dobu neurčitou na částku nejvýše6 250 Kč. Nově přijatá úprava by byla z hlediska zákona o veřejných zakázkách vyhovující a současně by měla více motivovat agentury práce při zprostředkování zaměstnání „přiděleným“ uchazečům o zaměstnání.
Druhou navrhovanou úpravou je plnění povinného podílu osob zdravotně postižených agenturami práce. Jelikož se v praxi ukázalo omezení pro agentury práce ve vztahu k osobám se zdravotním postižením jako nepřiměřeně tvrdé, neboť nemohou osoby se zdravotním postižením dočasně přidělit uživateli k výkonu práce, nelze tak po agenturách práce legitimně požadovat plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele ve výši povinného podílu 4 % podle ustanovení § 81 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Navrhuje se proto ponechat omezení agentur práce, pokud jde o zákaz dočasného přidělování osob sezdravotním postižením agenturou práce k uživateli, přitom však dočasně přidělování zaměstnanci agentury práce nebudou započítáváni do „kvóty“ pro plnění povinného podílu ve smyslu tohoto ustanovení.