Na zkrácený úvazek pracuje v Česku jen 6,3 procenta zaměstnanců, což je podle Eurostatu ani ne třetina průměru Evropské unie. Zájem pracovníků přitom nejen dlouhodobě převyšuje nabídku firem, ale navíc stále roste. Zjišťovali jsme, co konkrétně brání většímu rozvoji zkrácených úvazků. Jaké mají zaměstnavatelé argumenty? A mohou jim pomoci politici?
Česká republika je druhou nejprůmyslovější zemí EU (po Irsku). Podíl průmyslu na hrubé přidané hodnotě tuzemské ekonomiky dosahoval v loňském třetím čtvrtletí 29 procent, vyplývá z údajů Eurostatu. Zvláště v automobilovém, strojírenském nebo potravinářském průmyslu se přitom obvykle pracuje na klasické osmihodinové směny, a to ve vícesměnném nebo nepřetržitém provozu – takže je zavádění částečných úvazků obtížnější.
„Faktem prostě je, že česká ekonomika stojí z velké části na průmyslu. A firmám chybí zaměstnanci do výroby, kde jsou zkrácené úvazky jen těžko řešitelné,“ říká Jitka Součková, mluvčí personální agentury Grafton Recruitment. Například v pěti výrobních závodech petrochemické skupiny Unipetrol se pracuje na směny, které na sebe přesně navazují.
Upravit provoz tak, aby zaměstnanec mohl docházet například jen na ranní směnu, pak mnohdy není reálné. „Někde by takový krok mohl způsobit velké komplikace, jako například nucené zastavení strojů nebo návazné práce,“ vysvětluje Alžběta Honsová, mluvčí poradenské společnosti Randstad.
Pokud se má tedy podíl zkrácených úvazků v ČR zvýšit na úroveň „západní“ Evropy, je nutné změnit i strukturu ekonomiky a zaměřit se více na poskytování služeb.
Vláda tomu může pomoci třeba tak, že nebude investiční pobídky směřovat do takzvaných montoven, ale hlavně do výzkumných a odborných center. Samy firmy se mohou zaměřit na to, aby poskytovaly i doprovodné služby, které se samotnou výrobou souvisejí – například montáž, servis nebo další vývoj.
„Ve službách jsou částečné úvazky mnohem snáze zaveditelné a říditelné,“ zdůrazňuje Karina Kubelková, hlavní analytička Hospodářské komory ČR.
Hůř se plánují porady
Na náročnější organizaci si ale nestěžují jen výrobní podniky. „Pokud má kolega zkrácený úvazek a pracuje do určité hodiny nebo některé dny nepracuje, je to těžší s plánováním meetingů a společných porad,“ popisuje Marcela Hirš, personální ředitelka Direct pojišťovny. A dodává, že těmto lidem se pak podle ní často musí přizpůsobit celý tým. „Pro manažera je jednodušší mít jednoho člověka na plný úvazek než více lidí na zkrácený,“ dodává.
Tomáš Ervín Dombrovský, analytik společnosti LMC, která provozuje server Jobs.cz, ale tento argument kritizuje. „Bariéru vidím hlavně v nastavení managementu a v jeho neochotě uvažovat o jiné organizaci práce,“ tvrdí.
O složitějším plánování směn mluví i Zuzana Holá, mluvčí obchodního řetězce Lidl, který nabízí kratší úvazky zhruba 70 procentům zaměstnanců. Hned ale zdůrazňuje, že obecně tento typ práce považují za výhodný, protože se jim tak daří nalákat více zaměstnanců, včetně studentů a rodičů malých dětí.
Je to pro nás dražší
Některé firmy však od toho, aby poskytovaly zkrácené úvazky ve větší míře, odrazuje jednoduše i to, že jsou pro ně finančně nevýhodné. Zaměstnat dva lidi je stojí víc, než když danou práci zvládne jeden člověk.
„Zkrácené úvazky jsou pro firmy prostě drahé. Především jde o vysoké zdanění práce, zejména pokud jde o odvody,“ domnívá se ekonom CERGE-EI Filip Pertold.
„Zaměstnanci pracující na zkrácený úvazek a s tím spojená administrace jsou pro personální účtárnu stejně náročné, jako by chodili na úvazek plný,“ souhlasí Peter Angelovič, který má na starosti řízení lidských zdrojů ve společnosti T-Mobile.
Lidé s kratším úvazkem mají navíc stejné benefity a potřebují obdobné pracovní pomůcky jako ostatní kolegové. Stejně tak je třeba nutné zřídit více převlékacích skříněk nebo nakoupit více kusů pracovního oblečení či obuvi. „Z ekonomického hlediska nejsou tyto typy úvazků pro nás až tak výhodné,“ připouští Angelovič.
Podle něj chce většina lidí na kratší úvazek pracovat spíše dopoledne, takže ve firmě jsou ve stejnou dobu dva lidé, což opět prodražuje nutné vybavení. Jejich časová preference navíc ne vždy odpovídá tomu, kdy je firma skutečně potřebuje. „Uvítali bychom, kdybychom mohli zkrácené úvazky využívat v době provozních špiček, což se ne vždy daří,“ popisuje Angelovič. Například na zákaznických linkách přichází první menší vlna sice mezi půl desátou a dvanáctou hodinou, další – ta hlavní – pak ale až od 15. do 18. hodiny.
Prezident Asociace pracovních agentur Radovan Burkovič také upozorňuje, že pokud zaměstnanec se zkráceným úvazkem bere méně než minimální mzdu, musí mu firma dopočítat zdravotní pojištění až do zákonem stanoveného minima. „Jestliže tedy výše odměny klesne pod minimální mzdu, tak se dokonce zdanění práce zvyšuje,“ dodává Pertold.
Stát nám nejde vstříc
Kromě samotného vývoje na pracovním trhu nedošlo v posledních zhruba pěti letech podle ekonomů a personalistů k žádným změnám, které by zaměstnavatele k poskytování zkrácených úvazků více motivovaly.
„Ze strany státu se toho zatím mnoho neudálo. Například daňové zvýhodnění firem, které zkrácené úvazky nabídnou, zatím existuje pouze ve formě předvolebních slibů,“ připomíná mluvčí České spořitelny Filip Hrubý.
Ekonom Dominik Stroukal ze skupiny Roklen pro začátek radí snížit odvody firem, které zaměstnávají rodiče malých dětí. „Firmy by měly větší motivaci je na zkrácené úvazky zaměstnávat, rodiče by nevypadli z pracovního procesu, do něhož se obtížně vracejí. Je to jednoduchá, administrativně nenáročná a poměrně bezrozporná liberální prorodinná politika,“ věří.
Právě daňové zvýhodnění zaměstnanců s kratšími úvazky by firmy uvítaly nejvíce. „Náš průzkum mezi 850 firmami ukázal, že 62 procent z nich kritizuje, že to stát nijak nepodporuje a že neexistuje žádné zvýhodnění,“ uvádí Tomáš Ervín Dombrovský, analytik společnosti LMC provozující weby Jobs.cz či Práce.cz.
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) nyní slibuje balíček na podporu rodin. Součástí má být i podpora sdílených pracovních míst, což je vlastně totéž jako zkrácené úvazky, říká mluvčí úřadu Barbora Hanousek Eckhardová.
Podle návrhu by se o jedno pracovní místo měli dělit dva nebo více zaměstnanců s kratší pracovní dobou. „Sdílená místa mají umožnit zaměstnavatelům minimalizovat negativa kratších úvazků, a to zejména tím, že je umožní skládat jako puzzle do pracovního místa na plný úvazek. Zaměstnanci by se pak spolu domluvili, jak se na směně vystřídají,“ popisuje Eckhardová.
Rozdíl mezi sdíleným pracovním místem a klasickým částečným úvazkem by měl být jen ten, že u částečného úvazku obvykle rozhoduje o pracovní době šéf, zatímco u sdíleného místa by si ji měli mezi sebou rozvrhovat přímo zaměstnanci. Že se zmíněné formy zaměstnání v ničem dalším neliší, potvrzují i oslovení ekonomové.
V minulosti chtěla poskytování částečných úvazků zvýhodnit také vláda Mirka Topolánka, v listopadu 2008 představil tehdejší ministr práce Petr Nečas takzvaný prorodinný balíček. Navrhoval, aby firmy, které budou kratší úvazky nabízet, dostaly na zaměstnance se zkráceným úvazkem slevu 1500 korun měsíčně na sociálním pojištění.
Konkrétně se sleva měla týkat vysokoškoláků, pracovníků nad 55 let a také zaměstnanců, kteří pečují o děti do deseti let, osoby se zdravotním postižením nebo závislé na péči jiné osoby. Podmínkou bylo, aby jejich úvazek dosahoval maximálně 80 procent běžné pracovní doby. Dříve než ale Nečas stihl zmíněný balíček předložit poslancům, Topolánkova vláda padla.
Státní podpora? Marnotratnost, kritizují odbory
Podle Víta Samka, místopředsedy Českomoravské konfederace odborových svazů, jsou však úpravy v zákoně zbytečné. Zdůrazňuje, že už dnes lze v Česku velmi snadno sjednat prakticky jakýkoliv úvazek.
„Zaměstnavateli z právního hlediska nic nebrání sjednat zkrácený úvazek s každým zaměstnancem, kterého přijímá. Snažit se kvůli tomu například vytvářet ekonomické pobídky ze strany státu je zbytečné a ekonomicky marnotratné,“ domnívá se.
Firmy podle něj také mohou se zaměstnanci uzavírat dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy dohodu o provedení práce nebo o pracovní činnosti, které také typicky představují zkrácený úvazek.
Rozšiřování počtů zkrácených úvazků by podle Samka samo o sobě nemělo být cílem, na němž bude stát rozvoj české ekonomiky. „Mají smysl, jen pokud vyhovují oběma stranám pracovněprávního vztahu,“ zdůrazňuje.
„I v zemích, kde statistiky ukazují vyšší využívání zkrácených úvazků, nevypovídají tyto údaje nic o tom, zda si je v konkrétním případě přejí obě strany,“ říká Samek. Některým zaměstnancům mohou být částečné úvazky naopak „vnuceny“, přestože by raději pracovali na „full time“.
Požádá-li o kratší pracovní dobu těhotná zaměstnankyně nebo osoba, která pečuje o dítě do 15 let, případně o osobu závislou na cizí pomoci, musí jí zaměstnavatel podle zákoníku práce vyhovět – pokud tomu nebrání vážné provozní důvody.
O krátké úvazky ani není zájem
Některé firmy argumentují také tím, že lidé kratší úvazky ani nechtějí.
„Zvýšenou poptávku po zkrácených úvazcích neregistrujeme. Za poslední tři roky je jejich počet setrvalý a nezvyšuje se. Zaměstnáváme přes 4700 lidí a evidujeme 31 zkrácených úvazků,“ uvádí mluvčí Unipetrolu Kaidl.
Nezájem o zkrácené úvazky zájem hlásí i Barbora Černá Dvořáková, mluvčí ArcelorMittal Ostrava. Poptávka podle ní není ani mezi dosavadními zaměstnanci.
Z Dombrovského zkušenosti však některé firmy vycházejí ze špatných dat. „Obvykle se ptají stávajících zaměstnanců, kteří mají aktuálně plný úvazek. Tam je logické, že o zkrácený nestojí. Neoslovují ale ty lidi, kteří pro ně nepracují,“ upozorňuje.
Pokud lidé zkrácený úvazek skutečně odmítají, je to podle ekonomů hlavně proto, že se jim podobná práce nevyplatí a jako zdroj příjmu nestačí. „Zkrácený příjem nepokryje životní náklady, a zohledníme-li ještě náklady spojené s dopravou nebo ošacením, tak je příjem z částečného úvazku mizivý, nulový, ne-li záporný,“ říká Helena Horská z Raiffeisenbank.
Také odboráři si myslí, že většímu rozšíření částečných úvazků brání právě nízký výdělek. „V řadě případů neznamená snížení pracovního úvazku skutečně adekvátní reálné snížení objemu práce,“ přidává další argument Pavel Janíčko, ekonom odborářské centrály ČMKOS.
Nejsme na to zvyklí
Soukromým firmám nejde příkladem ani veřejný sektor. Podle výpočtů CERGE-EI je ve státní správě podíl zkrácených úvazků ještě nepatrně nižší než v soukromé sféře, byť se též pohybuje okolo šesti procent. Podniky tak v tomto směru postrádají motivaci konkurovat státu v boji o zaměstnance. „Veřejný sektor by měl jít příkladem – zatím nic, to je podle mě úplně skandální,“ dodává Pertold.
Ani rostoucí nedostatek pracovníků nemusí automaticky vést k větší ochotě ohledně částečných úvazků. Díky růstu ekonomiky totiž firmám přibývá zakázek, přitom už teď mají málo lidí. „Vyžaduje to více zaměstnanců, než mají dnes k dispozici, nikoliv krácení úvazků,“ říká Samek.
Důvodem pro malé zastoupení částečných úvazků v Česku může být i fakt, že na ně zaměstnanci ani firmy stále nejsou zvyklí. Tento typ práce má v tuzemsku kratší tradici v porovnání se západní Evropou. K tomu, aby se stal stejně běžnou součástí nabídky, musí Česko teprve dospět, myslí si Angelovič. To, že je zdejším standardem stále ještě plný úvazek, se podle ekonoma Stroukala projevuje například i při žádostech o úvěr – banky v nich upřednostňují právě tuto formu zaměstnání.
„Roli hrají i stereotypy jak ze strany firem, tak samotných zaměstnanců, kteří se často stydí si říci o zkrácený úvazek,“ předpokládá Horská. To podle ní může souviset i s faktem, že v 72 procentech případů využívají v Česku zkrácené úvazky ženy. „A ty podle různých průzkumů neumí o pracovních podmínkách vyjednávat tak dobře a obratně jako muži,“ míní ekonomka.