APA po celou dobu koronavirové hysterie podporuje své členy a odpovídá průběžně na dotazy agenturních zaměstnců bez rozdílu. Dovolujeme si proto díky častým dotazům uveřejnit ODPOVĚDI PRO MFDNES, položené Státnímu úředu inspekce práce ČR ohledně nošení roušek na pracovištích. Otázky byly – Může, prosím, někdo z Vašich odborníků, zcela jednoznačně odpovědět:
1) Zda rouška používaná na pracovišti v případě nařízení zaměstnavatelem patří mezi takzvané „obtěžující“ osobní ochranní pracovní prostředky (OOPP)?
2) Pokud ano, zda v tom případě mají zaměstnanci v provozech, kde jsou tři bezpečností přestávky (například po pěti minutách za osmihodinovou směnu), nárok na jejich prodloužení?
3) Má vůbec zaměstnavatel právo nařídit zaměstnancům plošně nošení roušek v situaci, kdy to kvůli epidemiologické situaci v regionu nevyžadují mimořádným opatřením hygienici, ani vláda…?
Na danou problematiku lze nahlížet z více pohledů, odpověděl 03.09.2020 Mgr. Richard Kolibač, tiskový mluvčí SÚIP:
A/ Roušky jako osobní ochranný pracovní prostředek (dále jen OOPP)
Povinností každého zaměstnavatele je vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům, a to na základě ust. § 102 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). V případě, že zaměstnavatel na základě svého vyhodnocení rizik stanoví riziko možné nákazy infekčním onemocněním COVID-19, které nelze dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům OOPP dýchacích cest (např. roušky, ústenky, respirátory) dle ust. § 104 zákoníku práce. V praxi to znamená, že pokud je použití roušky či respirátoru stanoveno zaměstnavatelem na základě vyhodnocení rizik a dle konkrétních podmínek práce, pak musí tyto prostředky poskytovat bezplatně, seznámit zaměstnance s jejich používáním, zajistit jejich udržování v použivatelném stavu a kontrolovat jejich používání. Používání OOPP je pak zaměstnavatel oprávněn prosazovat.
Co se týče pojmu „obtěžující“ OOPP, tak tento termín současná legislativa nezná. Současně si dovolíme upozornit na skutečnost, že dle prováděcího právního předpisu, tj. nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků (dále jen „nařízení vlády“). V jeho ust. § 3 odst. 1 písm. a) se uvádí, že OOPP musí být po dobu používání účinné proti vyskytujícím se rizikům a jejich používání nesmí představovat další riziko.
Shrneme-li tuto problematiku, tak v případě, kdy je nošení OOPP dýchacích cest stanoveno zaměstnavatelem na základě vyhodnocení rizik, musí zaměstnavatel dodržovat povinnosti stanovené jak ust. § 104 zákoníku práce, tak i na výše uvedeného nařízení vlády.
Problematika zařazení bezpečnostních přestávek při práci na pracovišti spadá mezi podmínky ochrany zdraví při práci, resp. mezi hygienické požadavky na pracoviště a mohou s k ní tak vyjádřit orgány veřejného zdraví (MZ, KHS).
Konkrétní podmínky ochrany zdraví při práci upravuje nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. Toto nařízení vlády stanovuje např. zařazení bezpečnostních přestávek, jejich členění a dobu trvání, ale i další bližší hygienické požadavky na pracoviště a pracovní prostředí. Uvedené nařízení vlády spadá do kompetence Ministerstva zdravotnictví, potažmo místně příslušné krajské hygienické stanice – Odbor hygieny práce.
B/ Roušky jako osobní ochranný prostředek
Jiná situace však nastává, pokud se jedná o aktuální vyhlášení mimořádného opatření ze strany Ministerstva zdravotnictví ČR. Zde vzniká povinnost nosit roušky, popř. jinou ochranu nosu a úst, občanům/zaměstnancům na území České republiky, a to i po dobu jejich výkonu práce (pokud místo práce není v místě trvalého bydliště). Mimořádné opatření tedy přikazuje, aby občan/zaměstnanec ochranný prostředek užíval i v práci. V daném případě, pokud se nejedná o prvek, který zaměstnavatel zaměstnanci přiděluje v rámci řízení rizik k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, lze tyto pomůcky označit jako osobní ochranný prostředek, nikoliv tedy jako OOPP. Neexistuje zde tedy pro zaměstnavatele vyvstávající povinnost vybavit zaměstnance rouškami, či jiným ochranným prostředkem dýchacích cest. Z mimořádného opatření nevyplývá, že by byl prostředek, který brání šíření kapének, OOPP.