Deník N, 9. prosince 2019 6:12
Tržní ekonomika v nás za posledních třicet let vytvořila přesvědčení, že výdělky musí neustále růst. To se v Česku skutečně daří. Zatímco v roce 1993 dosahovala průměrná měsíční mzda 5904 korun, o čtvrt století později to podle Českého statistického úřadu bylo 31 868 korun. Meziročně loni stoupla o 2390 korun, neboli o 8,1 procenta.
Důležitější než absolutní částka je samozřejmě srovnání, co si mohli Češi z výdělku v jednotlivých letech koupit. Data Českého statistického úřadu ukazují, že mezi lety 1993 až 2017 rostla reálná mzda očištěná o růst cen s výjimkou krizových let 1998, 2012 a 2013 neustále. Například loni se zvýšila o 5,9 procenta.
Zároveň má ale dlouhodobý růst mezd háček. Zapomínáme totiž na dvě omezení, která nás mohou časem dohnat, upozorňuje analytička výzkumné společnosti Trexima Kateřina Duspivová.
Až klesne ekonomika, bude hlavní mít práci
Jednak připomíná, že v posledních letech šly výdělky nahoru hlavně díky růstu minimální mzdy. Ta průběžně roste od srpna 2013, kdy vláda Bohuslava Sobotky poprvé po více než šesti letech rozhodla o jejím zvýšení. Zatímco na konci roku 2013 činilo měsíční minimum 8500 korun, aktuálně to je 13 350 korun, tedy o 57 procent více.
To se ale může vymstít v době poklesu ekonomiky. Z vyšší mzdy pak budou totiž těžit jen ti, kteří zůstanou zaměstnaní. „Z dat jednoznačně vyplývá, že pracujícím chudým by pomohlo především stabilní, celoroční zaměstnání,“ míní Duspivová.
Problém mohou mít hlavně zaměstnanci ve firmách, které si v době růstu nevytvořily dostatečné rezervy pro kritická období. „Vzhledem k tomu, že se na podobné životní situace nezajišťují dostatečným způsobem ani jednotliví obyvatelé, bych nečekala, že tak budou činit všechny podniky. Dopady zpomalení ekonomiky, nebo dokonce ekonomické krize pak mohou být fatální,“ myslí si Duspivová. Poslední recese v Česku přitom podle ní jasně ukázala, že v první fázi nejhůře zasahuje nejméně kvalifikované, a tedy i nejhůře placené zaměstnance.
Před tím, že příliš vysoké minimum může v době poklesu znamenat pro hůře placené zaměstnance problém, varují i další ekonomové. „Můžeme se podívat do nedávné minulosti, na roky 2009 a 2010. Firmy zasažené globální recesí propouštěly snadno nahraditelné zaměstnance s nižší kvalifikací, zatímco odborníky a specialisty si nechávaly i za cenu ztrát. Během budoucí recese se nebudou chovat jinak,“ věří ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.
„Zasáhne to obory napříč ekonomikou, protože firmy budou při poklesu zakázek zvažovat, kolik a jakých zaměstnanců si ponechat,“ dodává prezident Asociace pracovních agentur Radovan Burkovič. Místo si podle něj udrží jen klíčoví odborníci, ostatní lidi se budou firmy snažit nahradit stroji, případně si tyto zaměstnance budou najímat externě podle aktuální potřeby.
„Minimální mzdy měly velký, hlavně psychologický a burcující vliv,“ shrnuje Burkovič s tím, že lidé získali kuráž říkat si o více peněz. „V posledních dvou letech byla role minimální mzdy zásadní. Odbory využily příznivé ekonomické situace a minimální mzda jim posloužila jako nástroj boje proti levné práci,“ souhlasí Horská. Vláda zase podle ní růstem minimální mzdy získávala u části voličů politické body a zároveň vylepšila příjmy státní kasy, protože spolu s výdělky vzrostly i odvody.
Zapomínáme na odborníky
Stejně tak je podle Duspivové chyba, že zapomínáme na odborníky s vyššími příjmy. Jejich mzdy totiž v uplynulých letech zdaleka nerostly tak rychle jako minimální mzda.
Mezi lety 2017 a 2018 se zákonné minimum zvýšilo o téměř 11 procent, ale například průměrná mzda specialistů v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT) stoupla jen o sedm procent a řídícím pracovníkům se výdělek zvýšil v průměru o šest procent. Technici v oblasti ICT si přilepšili průměrně o pět procent, totéž platí pro specialisty v právu, kultuře a sociálních oblastech, tedy například pro podnikové právníky, novináře nebo překladatele.
„Nechtěně jim tak můžeme vysílat signál, že vyšší vzdělání už se u nás nemusí vyplácet tak jako dříve,“ upozorňuje analytička Treximy. Jedním z důvodů, proč se vysoce kvalifikovaným zaměstnancům zvyšují výdělky pomaleji, může být růst zaručené mzdy, která je navázaná na minimální mzdu. Jde o zákonné minimum, které platí pro všechny lépe placené profese.
Zaručená mzda
Jedná se o český „vynález“, jenž se využívá od roku 2007. V podstatě jde o částku, na kterou mají nárok všichni zaměstnanci s výjimkou těch, kteří pracují v platové sféře, a osob, na něž se vztahuje kolektivní smlouva. Zaručená mzda se odvíjí od minimální mzdy a je odstupňovaná podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti dané práce do osmi stupňů. Kolika zaměstnanců v Česku se týká, není známo, neexistují k tomu žádná data.
Nejvyšší, osmá kategorie zaručené mzdy u nás momentálně dosahuje 26 700 korun měsíčně, tedy dvojnásobku minimální mzdy. Ve srovnání s loňskou průměrnou mzdou je tato částka o 5168 korun nižší. Ve většině oborů vyšší kategorie vůbec nevymezuje. Například v oblasti dopravy nebo strojírenství a elektrotechniky je nejvyšší povinné minimum stanoveno pátou kategorií zaručené mzdy, která činí 19 850 korun měsíčně.
Pokud tedy bere expert například 30 tisíc korun měsíčně nebo více, zákon jeho šéfa nijak netlačí, aby s tímto výdělkem jakkoliv hýbal. Každá racionálně uvažující firma vypořádá podle Duspivové nejprve zákonné požadavky, v tomto případě tedy přidá primárně všem, kteří se pohybují na úrovni minimální či zaručené mzdy. „Teprve poté může navyšovat mzdu těm, kteří jsou odměňováni lépe,“ uvádí.
„Zatímco výdělky v nižších mzdových tarifech rostly rychleji, na růstu vyšších mezd se šetřilo,“ potvrzuje Horská z Raiffeisenbank. Nedostatek zaměstnanců a s tím spojený tlak na růst produktivity navíc podle ní dopadá hlavně na lépe placené zaměstnance. „Mzda se jim zvyšovala pomaleji než tato produktivita. O část odměny za vyšší výkon tedy přišli,“ kritizuje ekonomka.
Přicházíme tak o výjimečné lidi
Nerovný růst mezd může způsobit demotivaci lépe placených zaměstnanců. Jednak za náročnější práci často nedostanou odpovídající odměnu, zároveň pak mohou mít menší zájem o další kariérní posun. „Vzhledem k růstu odpovědnosti a starosti pro ně nemusí být nijak extra zajímavý, pokud jde o výdělek,“ vysvětluje Horská.
Obecně se to podle ní týká hlavně řídících pracovníků, od mistrů či vedoucích směn až po ředitele. Výsledkem pak může být odchod kvalifikovaných zaměstnanců do zahraničí, kde za svou práci dostanou více peněz. „Odliv reálně probíhá už dlouho, hezky je to vidět na lékařských profesích,“ míní Burkovič, totéž podle něj platí pro techniky nebo IT specialisty. „Stačí mít k odbornosti jazyk. Méně časté je to naopak třeba u právníků a mzdových nebo účetních specialistů, kteří jsou zaměřeni na české zákony,“ doplňuje.
„Často jde o jedince, kteří jsou odvážní, ochotní vystoupit ze své komfortní zóny a zároveň jsou schopni a ochotni respektovat specifika jiných společností,“ shrnuje Duspivová. Nezáleží podle ní jen na tom, jakou profesi tito lidé vykonávají, ale především je třeba vnímat, že Česko přichází o výjimečné odborníky. „S očekávanými změnami v důsledku digitalizace bychom přitom o ně měli pečovat, protože právě oni budou schopni přecházet mezi profesemi stejně tak, jako nyní přechází mezi zeměmi,“ dodává.
Kromě vyšší minimální mzdy má růst výdělků v Česku i další důvody. Burkovič například připomíná všudypřítomný nedostatek pracovní síly, který vede k nutnosti přeplácet nové zaměstnance a zároveň nutí firmy přidávat „starým“ zaměstnancům, aby neodešli jinam. Podle ekonoma finanční skupiny Roklen Dominika Stroukala nesmíme zapomenout ani na dlouhodobě nízké úrokové sazby, a tím pádem rekordně levné půjčky. „Skrze bankovní úvěry se vytváří nové peníze, které se utrácí, což snižuje nezaměstnanost a tlačí na růst mezd,“ tvrdí.